Zodpovědnost
30. 8. 2020
Dneska vám povím příběh o mladém muži, kterého stíhala jedna smůla za druhou. Vystřídal už několik zaměstnání a ačkoliv to vždycky ze začátku vypadalo velice slibně, následovaly takové karamboly, které ho dostaly hodně do mínusu.
Dostáváme se do věku dvou let, kdy si chce hrát v autě. To se ale jeho mamince vůbec nelíbí. Ví, že tam nemůže nic provést a opravdu si dává pozor. Ale maminka to tak nevidí a pořád ho posílá, aby hrál jinde. Cítí se hodně zklamaný a cítí, že mu matka nedůvěřuje. Zároveň chce mít zodpovědnost sám za sebe.
Pak se najednou posouvá do věku 19-ti let. Vidí matku, sestru a sebe. Matka se stále věnuje sestře a on se cítí opomíjený, jako kdyby tam nebyl. Vysvětlil si to po svém. Matka se mu nevěnovala podle jeho představ a tak to byl pro něj signál, že si může dělat co chce. Když jsme se dostali k důvěře či nedůvěře, okomentoval to se slovy: "Není tam ani jedno, asi jim na mě nezáleží"
Postupně jsme probrali a pojmenovali všechny jeho pocity a zjistili jsme, že nedůvěra v něj, ze strany matky, souvisí s odmítáním odpovědnosti. Takže, když v reálu došlo k tomu, že mu zaměstnavatel nevyplatil za měsíc a půl mzdu, nějak to nehrotil a neřešil.
Odešel ze zaměstnání a nastoupil jinde. Opět opakující se model. Ze začátku vše super. A najednou nedostal mzdu za celý měsíc. Majitel firmy, se kterým jinak v pohodě komunikoval, nebral telefon, neodpovídal na zprávy. Nejdřív byl majitel na dovolené u moře, tak si to vysvětloval tím. Ale ani po návratu se nic nezměnilo. No a když se pídil dál, zjistil, že mu byly zmrazeny všechny účty, údajně kvůli daňovým únikům. Takové shody okolností může vymyslet a psát jen sám život.
A tady jsme narazili na další model. Téměř všechny peníze jdou na splátky...a tak si řekl, že když pro něho samotného nic nezbyde, nemusí mít peníze žádné. A tak se taky stalo. Vesmír je krásný "obchod", který odpovídá na naše objednávky, které se ukrývají v našem podvědomí. Když nic nechceš, tak taky nic nedostaneš.
Byla to docela makačka, to celé rozšifrovat, ale nakonec jsme to úspěšně zvládli.
Dostali jsme se i k tomu, že musí přiložit ruku k dílu a ne jen stát a čekat, co se bude dít.
Když mi minulý týden volal, měla jsem radost, jak rychle se daly věci do pohybu ![<div class=]()