Pomoc
30. 8. 2020
Miluju tyhle nádherné "aha" momenty rozuzlení 
Při sezení s mladíkem jsme se snažili přijít na to, proč se dostává neustále do problémů, které mu začínají přerůstat přes hlavu. Vrátil se do 6-ti let, kdy se učil jezdit na kole a chtěl se to naučit jen sám. I za cenu toho že si pěkně rozbil hubu a byl celý pomlácený. Zarytě odmítal pomoc se slovy "NECHCI".
Jen proto že měl "blbý " pocit říci si o pomoc. Trval si na svém, že to zvládne sám, i když to bude trvat dlouho a bude celý pomlácený a odřený.
Najednou zjistil, že to není ani ponižující, ani pod jeho úroveň, když kohokoliv poprosí o pomoc. A že je to pro něj naopak výhoda. Na kole bude umět o hodně dřív a navíc nebude tak pomlácený a odřený.
A to platí pro jakoukoliv situaci, ať jsme malé děti nebo dospělí.
Pro někoho samozřejmá věc, pro někoho nepředstavitelná překážka a pocit ponížení nebo doprošování.
Nebojme se požádat o pomoc. Není to ukázka slabosti, ale naopak naší síly. Vždyť nemusíme vše zvládat sami.