Autíčko
30. 8. 2020
Na konzultaci přichází muž, kterému je víc než 60 let. Je finančně zabezpečený, má velkou a šťastnou rodinu, firma mu vzkvétá...ale podle jeho slov pořád v sobě má pocit, který ho nutí dělat víc a víc a sám neví proč. Ani pořádně nedokáže ten pocit popsat....
Dostává se do svých 6-ti let, kdy ho tatínek odváží k babičce na prázdniny na venkov. Je tam i jeho, o rok mladší, bratranec. Moc se tam těší, co si zase užijou srandy a taky se nemůže dočkat babičky a dědečka. Babička je tak láskyplná. Vždy si na něj udělá čas, posadí si ho na klín, hladí po vláskách...vyslechne a on moc rád poslouchá její vyprávění. Ať už to jsou pohádky nebo příběhy, nejspíš ze života. Jak tyhle chvíle miluje. Dědeček je zase bere na ryby a ukazuje klukům kouzla přírody.
Jedno velké překvapení čeká na kluky už druhý den, kdy se seznámí se sousedovým vnoučkem. Je asi tak ve stejném věku jako oni. Týden rychle utíká a kluci mají pořád co dělat. Celé dny jsou venku a užívají si venkova plnými doušky.
No a pak přijíždí tatínek, aby si kloučka odvezl zase domů. Nepřijíždí ovšem s prázdnou. Každému z kluků přivezl jedno krásné nové autíčko. Klukům se zaleskly oči, jak byly autíčka krásná... Ale je tu zádrhel. Je s nimi i nový kamarád, se kterým tatínek nepočítal, protože o něm nevěděl. Tatínek svému chlapci domlouvá, že až přijedou do města, koupí mu nové autíčko, jaké si vybere, když tohle svoje dá novému kamarádovi. No když to tatínek slíbil, tak proč ne?
Je mu to sice moc líto, ale vidina, že si bude nové autíčko moci sám vybrat, se mu líbí.
Domů přijeli tehdy pozdě večer a další dny musel být tatínek do noci v práci. Noooo..... a to už se klientovi koulí po tvářích veliké slzy a vzlyká jako malé dítě....
"Vždyť mi to tatínek slíbil a pak na mě zapomněl." Jak velká bolest na srdíčku to byla. A nikdy nezapomněl na tatínkův slib, který nedodržel....a tehdy si řekl, že nikomu nechce nikdy takovou bolest způsobit.
Začal chápat, proč od dospívání a vlastně až do teď funguje na víc než 100%. Musí přece uspokojit všechny okolo, aby jim nikdy neublížil....
Uvědomil si taky, že se mohl tatínkovi připomenout, když měl tolik práce. Ale to neudělal. Spoléhal na to, že když to tatínek slíbil, tak to prostě ví.
Někdy se stačí ozvat a někomu něco připomenout, protože věci, na kterých nám osobně záleží, jsou pro jiné nepodstatné.
A jak to máte vy? Když něco po někom chcete... dokážete se připomenout nebo čekáte až si možná někdy vzpomene?
Běžte si za svým cílem a neztrácejte ho z dohledu, mohlo by se vám stát, že ho úplně ztratíte a zapomenete na něj.